Výzkum účinků psilocybinu – látky z hub, nejčastěji z lysohlávek – zažívá ve vědeckém světě v posledních letech velký boom. Albert Garcia-Romeu působí v jednom z týmů, které v oboru udávají tempo. „Do pěti let budeme mít lék z psilocybinu,“ popisuje v rozhovoru, který Deníku N poskytl při své přednášce na konferenci uniMind na pražském Albertově.
O léčebných účincích psilocybinu se v odborných kruzích už nějakou dobu mluví, existuje velké množství výzkumů. Co tedy dnes můžeme na základě dostupných vědeckých poznatků s notnou dávkou jistoty říci o účinnosti psilocybinu u stavů, jako jsou těžké deprese nebo třeba závislosti?
Zaprvé víme, že je to poměrně bezpečný lék. V moderních klinických studiích už jsme ho podali pravděpodobně tisícům osob. A mnoho lidí tyto látky užívá i mimo lékařské prostředí.
Takže i když – stejně jako jakékoliv jiné látky – není psilocybin bez rizika, dlouhodobě víme, že je většinou poměrně bezpečný.
Jde-li o terapeutický potenciál, z řady studií publikovaných v posledních zhruba deseti letech je velmi jasné, že psilocybin a pravděpodobně i další psychedelika – jako ayahuasca nebo LSD – jsou antidepresiva a mohou být použity k rychlé léčbě těžké deprese.
Jak rychlé?
Většině běžných antidepresiv obvykle trvá šest až osm týdnů, než vůbec začnou působit. Což je pro člověka s depresí velmi pomalé. V řadě studií provedených na mnoha různých skupinách lidí ve Švýcarsku, v Londýně nebo v USA se zjistilo, že jedna vysoká dávka psilocybinu – asi 25 miligramů – má takřka okamžitý (rapid acting) antidepresivní účinek, který pak trvá od šesti týdnů do šesti měsíců.
Další směr, který se mi jeví jako velmi životaschopný, je paliativní péče. Odborníci se v ní zaměřují většinou na pacienty s rakovinou, ale i s jinými závažnými onemocněními ohrožujícími život. Ti se často potýkají s něčím, co bychom nemuseli nutně nazvat depresí, ale spíš depresivní náladou, úzkostí. Často se o tom mluví jako o existenciální tísni nebo demoralizaci. A to se samozřejmě léčí mnohem hůře než samotná deprese – běžná antidepresiva těmto lidem často nezabírají.
Ale řada studií z šedesátých let i nedávné doby potvrzuje, že užívání psilocybinu a některých dalších klasických psychedelik může mít na vážně nemocné pacienty s existenciálními potížemi příznivé účinky. A zdá se to pro ně být i celkem bezpečné.
Takže především o těchto dvou oblastech máme spoustu spolehlivých vědeckých údajů.
Zabýváte se také závislostmi. Co už víme o tom, jak je pomáhá léčit psilocybin?
Přibývají o tom důkazy, brzy budeme publikovat výsledky opravdu pěkné studie s kuřáky. Zjistili jsme, že pro ty, kteří chtějí přestat kouřit, se jeví jako velmi účinná kombinace jedné vysoké dávky psilocybinu s psychoterapií. Dle našich zjištění je to pravděpodobně účinnější než dostupné léčebné postupy.
Platí to i u jiných typů závislostí?
Některé poznatky lze možná přenést i do léčby závislosti na alkoholu a podobných typů závislostí. Ale tam stále sbíráme data. Ještě před dvěma měsíci bych vám řekl, že máme nadějné údaje i u alkoholu. Ale nedávno publikovaná švýcarská studie zjistila, že lidé, kteří dostávali psilocybin, nevykazovali ve srovnání se skupinou s placebem žádné zvláštní účinky.
Myslím si, že je to z několika důvodů: účastníci měli velmi silnou závislost na alkoholu a dostali velmi malé množství terapie – pouze jednu dávku léku. Související psychoterapie trvala po dobu pěti týdnů. Velká studie provedená mezi stovkou pacientů v New Yorku, kteří podstoupili dvanáctitýdenní terapii se dvěma dávkami léku, zase naopak ukázala, že to může zafungovat. Takže se stále snažíme najít správný druh a četnost terapie.
Ale obecný princip platí: tyto léky se zdají být velmi slibné pro léčbu závislostí na tabáku, alkoholu a pravděpodobně i na další drogách, jako je kokain a opioidy. Nyní to začínáme testovat.
To jsou tedy oblasti s největším množstvím přesvědčivých vědeckých důkazů. Dalším zajímavým směrem se ukazuje být léčba bolestí, třeba migrén nebo klastrových bolestí hlavy.
Via Věda – Deník N
