Chceme-li porozumět životu, musíme přestat zacházet s organismy jako se stroji a s myslí jako s kódem. Dnešní dominantní vědecký pohled je slepý k pravé povaze zkušenosti. A to nás přichází draho, píše v eseji Adam Frank.
Většina našich současných diskuzí o vědomí trpí jednou zásadní chybou. Tento omyl tkví v samotných základech toho, jak nahlížíme na vědu – a toho, jak je věda sama vnímána a prováděna napříč obory, včetně aktuálního humbuku kolem umělé inteligence.
Většina populárních pokusů o vysvětlení vědomí opomíjí skutečnost, že žádné vědecké vysvětlení jakéhokoli druhu není možné bez zohlednění jedné věci, mnohem podstatnější než ty nejzásadnější teorie o fyzickém světě: naší zkušenosti.
Od zrodu moderní vědy před více než 400 lety filozofové diskutují o základní povaze reality a základní povaze vědomí. Podoba této debaty postupně začala být určována dvěma protikladnými postoji: fyzikalismem a idealismem.
Pro fyzikalisty má význam pouze hmota, která tvoří fyzickou realitu. Vědomí podle nich musí být redukovatelné na hmotu a elektromagnetická pole v mozku. Pro idealisty je naopak skutečná pouze mysl. Realita je podle nich tvořena z idejí nebo, jinak řečeno, z čisté univerzální esence mysli (filozof Hegel ji nazýval „absolutním duchem“).
…
Termín „vědomí“ používáme k popisu našich barvitých osobních životů – „jaké to je“ existovat. Naše vědomí však zapouzdřuje zkušenost, která tím účinněji proniká k jádru naší reality. Bolestně krásný rudý západ slunce, křupavé kousnutí do zralého jablka; podle dominantního vědeckého způsobu myšlení by to byly jen fantomy.
Filozoficky řečeno, z tohoto pohledu, který staví na první místo fyzikální jevy, jsou všechny zkušenosti epifenomény – nedůležité a povrchní. Neurobiologové si mohou lámat hlavy nad tím, jak se zkušenost projevuje nebo jak funguje, ale v konečném důsledku je realita tvořená z kvarků, elektronů, magnetických polí, gravitace a tak dále – hmoty a energie pohybující se prostorem a časem. Dnešní dominantní vědecký pohled je slepý k pravé povaze zkušenosti. A to nás přichází draho.
…
Jakmile uznáme, že vědecká perspektiva třetí osoby je pouhá – třebaže nesmírně užitečná – fikce, promění se i náš pohled na přírodu. Whitehead řekl, že úkolem filozofie je vysvětlovat abstraktní, nikoliv konkrétní. Zkušenost je konkrétní a musíme ji brát jako danou. Z této vtělené perspektivy – jediné perspektivy, které se nám kdy dostane – nikdy nemůžeme oddělit zkušenost od přírody. Naše nejzásadnější příběhy o vesmíru nikdy nedokážeme vyprávět bez toho, abychom do něj zahrnuli sami sebe.
Stojí za zmínku, že kvantová mechanika – největší triumf fyziky – se nám podobné poselství snaží předat již více než století. Tvrdošíjné trvání kvantové teorie na tom, že měření a činitelé, kteří je provádějí, jsou pro fyziku ústřední, lze vnímat jako uznání právě této naší jednoty s přírodou, jež staví zkušenost na první místo.
…
Via Věda – Deník N – přečtěte si celý článek (za placenou bránou)
