Luciferin a luciferáza. Tak se nazývají sloučeniny zodpovědné za světélkování (nejen) světlušek. Entomologové vyhlásili světlušku letošním hmyzem roku, chtějí tak upozornit na zhoubný vliv světelného znečištění a nezodpovědný přístup lidí ke krajině, jak vysvětluje entomolog Albert František Damaška. Životní prostor ničíme nejen světluškám.
V rozhovoru se mimo jiné dočtete:
- proč světlušky nevídáme tak často jako dřív,
- jak dokážou larvy světlušek sežrat šneka,
- kdy se moře v Chorvatsku nebo Turecku rozsvítí tisíci jiskřičkami,
- že v Asii světlušky blikají synchronizovaně,
- k čemu je (nejen) světluškám jejich biolumiscence,
- co nesedí v Karafiátových Broučcích
- a v čem to trefil Ondřej Sekora.
„… tam, kde v noci jasně svítí světlušky“, naskakoval mi při přípravě na rozhovor verš z Večerníčku o včelích medvídcích. Vyhlásili jste světlušku Hmyzem roku 2025, abyste upozornili na to, že těch míst, kde jasně svítívaly, ubývá. Jak se tedy dnes daří světluškám?
Nedaří se jim dobře. Vadí jim světelné znečištění, přehnané a špatné hospodaření v krajině, přehnaná úprava trávníků, všechny ty anglické trávníky, plošné sekání, při kterém se rozsekají jejich larvy a hlavně jim zmizí úkryty.
Rozhodně to ale není tak, že by vymřely nebo byly na vymření. Pořád je potkávám. Když člověk přijde na správné místo, do nějaké alespoň trochu zdravější krajiny, jsou jich tam tisíce. V krajině „jako u babičky“, kde je starý sad, pár křovíček, v ulici jsou třeba jen dvě tři lampy a jinak tma, žádné přehnané osvětlení. Tam světlušky nic neruší a tam je jich hodně.
Mizí s růstem satelitních městeček, mizí v okolí velkých měst, která jsou zastavěná velkosklady, kde také září do noci lampy, reflektory, výbojky, ostré bílé světlo. Některým druhům světlušek to znemožňuje rozmnožování, protože bioluminiscenci využívají k tomu, aby se partneři našli.
Via Věda – Deník N a Wikipedia
