Čtyři kilometry pod hladinou Tichého oceánu je něco, co navzdory všem teoretickým předpokladům zdravého rozumu vyrábí kyslík. Vědci už škrtli většinu vysvětlení. Zbývá jediné: kameny na dně fungují jako baterie, rozkládají vodu.
Když mořský biolog Andrew Sweetman viděl, že podle jeho měřicích přístrojů je na dně Pacifiku mnohem více kyslíku, než by ho tam být mělo, pokládal celou výpravu za zkaženou. Výrobce mu očividně dodal vadná čidla. Dnes se chytá za hlavu, protože ví, že ukvapeně pozdržel velký objev.
Měl k tomu však dobré důvody. Dno Clarion-Clippertonovy zóny, kde měření probíhalo, je čtyři kilometry hluboko. V takové hloubce se dá produkce kyslíku očekávat se stejnou pravděpodobností jako na povrchu Měsíce, tedy s nulovou.
Stručně
- Opakované pokusy prokázaly, že v některých místech hlubokého dna Pacifiku vzniká měřitelné množství kyslíku bez přístupu slunečního světla.
- Tím je vyloučena fotosyntéza. Další pokusy prokázaly, že se na produkci kyslíku nepodílejí ani jiné biologické procesy.
- Vědci se nyní kloní k elektrochemickému vysvětlení. Speciální minerály na dně možná fungují jako přírodní elektrické baterie.
- Právě o tyto minerály mají zájem těžaři, kteří z nich chtějí vyrábět baterie skutečné.
- Objev, pokud se potvrdí, znamená, že představy o původu kyslíku na Zemi se musí přinejmenším poopravit.
Via Věda – Deník N
Napsat komentář